Tomas Tranströmer

Hluboký zvuk tuby

Jana Witthedová

Laureát Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2011 Tomas Gösta Tranströmer se narodil 15.4.1931 ve Stockholmu. Rodiče se rozvedli, když byly Tomasovi pouhé tři roky, a matka Helmy se synem museli radikálně změnit způsob života. Jako dítě trávil Tomas léto obvykle u babičky a dědečka na ostrově Runmarö a velmi rád se sem vrací nejen ve své tvorbě, ale i v letních měsících. Je tu šťastný v modrém domku, který po prarodičích zdědil. Povoláním je psycholog, ale studoval též dějiny literatury a poetiku na Stockholmské univerzitě. V roce 1958 se oženil s Monicou Bladhovou, manželé mají dvě dcery. Tomas Tranströmer pracoval a bydlel pětatřiceet let ve švédském městě Västerås. V současnosti žije opět ve Stockholmu. V roce 1990 ho postihla mrtvice a způsobila částečné ochrnutí; zasáhla i řečové centrum. Protože trpí afázií, jeho žena Monica funguje jako mluvčí. Básník je schopen vyslovit jen několik slov, ale komunikuje jinými způsoby, například pomocí hudby. Levou rukou může trochu psát a také hrát na klavír. Hudba je jednou z jeho velkých lásek.
Tomas Tranströmer debutoval sbírkou 17 básní (17 dikter, 1954). Přijata byla velmi pozitivně a je označována za začátek nové éry ve švédské literární historii, kdy generaci spisovatelů silně ovlivněných druhou světovou válkou nahradilo nové pokolení a nová poetika. Z této prvotiny je zde přeložena báseň Bouře, ve které se obráží básníkova láska k přírodě a také jeho fenomenální schopnost vyjádřit komplexní náladový obraz jen několika slovy.
Dnes je Tomas Tranströmer opět oslavován, ale v 60. a 70. letech byl ve švédských médiích, poplatných sovětské politice, zle kritizován. Ani později nebyl vždy po právu oceňován, protože velká část kulturní elity setrvávala v obdivu ke komunistické ideologii a navíc nebyla švédská literární kritika v 80. letech příznivě nakloněna metafoře. Často byl také napadán jako nepolitický autor. Zde přeložená báseň Přátelům za hranicemi je jen jedna z mnohých, které dokazují opak.
V mnoha Tranströmerových básních se odrážejí jeho zkušenosti psychologa, prožitky z přírody, je tu patrný vliv hudby, a ačkoli on sám se vehementně brání tvrzení, že je mystik, jeho metafory tu na nás mystikou přímo dýchají. O tom všem svědčí i zde přeložené básně: Obraz s počasím a Koleje ze sbírky Tajnosti na cestě (Hemligheter på vägen, 1958), Rozptýlená náboženská obec a Přátelům za hranicemi ze sbírky Pěšiny (Stigar, 1973), Tři sloky a Dvě města ze sbírky Gondola smutku, (Sorgegondolen, 1996). Název sbírky inspirovala skladba La lugubre gondola Franze Liszta. Přibližně polovina této sbírky vznikla před tím, než básníka postihla mozková mrtvice a polovina potom; je zajímavé, že téměř nelze určit, které básně vznikly v které době. Jmenované sbírky vyšly v nakladatelství Bonnier ve Stockholmu.


TRE STROFER I Riddaren och hans fru förstenade men lyckliga på ett flygande kistlock utanför tiden. II Jesus höll upp ett mynt med Tiberius i profil en profil utan kärlek makten i omlopp. III Ett rinnande svärd utplånar minnena. I marken rostar trumpeter och gehäng.	TŘI SLOKY I Rytíř a jeho žena zkamenělí ale šťastní na létajícím víku rakve v bezčasí. II Ježíš ukázal minci s Tiberiem v profilu profil bez lásky moc v oběhu. III Tekoucí meč vymazává vzpomínky. V zemi rezaví trumpety a závěstníky.

TVÅ STÄDER På var sin sida om ett sund, två städer den ena mörklagd, ockuperad av fienden. I den andra brinner lamporna. Den lysande stranden hypnotiserar den mörka. Jag simmar ut i trance på de glittrande mörka vattnen. En dov tubastöt tränger in. Det är en väns röst, tag din grav och gå.	DVË MËSTA Dvě strany průlivu, dvě města to jedno zatemněné, okupované nepřítelem. V tom druhém svítí lampy. Osvětlený břeh hypnotizuje ten ve tmě. V transu plavu třpytivými tmavými vodami. Pronikne sem hluboký zvuk tuby. Je to hlas přítele, vezmi svůj hrob a jdi.

STORM Plötsligt möter vandraren här den gamla jätteeken, lik en förstenad älg med milsvid krona framför septemberhavets svartgröna fästning. Nordlig storm. Det är i den tid när rönnbärs- klasar mognar. Vaken i mörkret hör man stjärnbilderna stampa i sina spiltor högt över trädet.	BOUŘE Náhle se pocestný střetne s obrovským starým dubem, jenž před černozelenou pevností zářijového moře podobá se zkamenělému losu s ohromně rozlehlou korunou. Bouře na severu. Je doba, kdy zrají hrozny jeřabin. Bdící ve tmě slyšíš souhvězdí dupat ve svých stáních vysoko nad stromem.

DEN SKINGRADE FÖRSAMLINGEN I Vi ställde upp och visade våra hem. Besökaren tänkte: ni bor bra. Slummen finns invärtes i eder. II Inne i kyrkan: valv och pelare vita som gips, som gipsbandaget kring trons brutna arm. III Inne i kyrkan är tiggarskålen som lyfter sig själv från golvet och går längs bänkraderna. IV Men kyrkklockorna måste gå under jorden. De hänger i kloaktrummorna. De klämtar under våra steg. V Sömngångaren Nicodemus på väg till Adressen. Vem har adressen? Vet inte. Men det är dit vi går.	ROZPTÝLENÁ NÁBOŽENSKÁ OBEC I Ze slušnosti jsme ukázali naše domovy. Návštěvník si myslel: bydlíte dobře. Slum je uvnitř ve vás. II V kostele: klenby a sloupy bílé jako sádra, jako sádrový obvaz na zlomené ruce víry. III V kostele je žebrácká miska zvedá se z podlahy a jde mezi modlitebními lavicemi. IV Ale kostelní zvony musí jít do podzemí. Visí tam v hlavních stokách. Vyzvání pod našimi kroky. V Lunatik Nikodemus na cestě k Adrese. Kdo má adresu? Neví se. Ale je to tam, kam jdeme.

TILL VÄNNER BAKOM EN GRÄNS I Jag skrev så kargt till er. Men det jag inte fick skriva svällde och svällde som ett gammaldags luftskepp och gled bort till sist genom natthimlen. II Nu är brevet hos censorn. Han tänder sin lampa. I skenet flyger mina ord upp som apor på ett galler ruskar till, blir still, och visar tänderna! III Läs mellan raderna. Vi ska träffas om 200 år då mikrofonerna i hotellets väggar är glömda och äntligen får sova, bli ortocertiter.	PŘÁTELŮM ZA HRANICEMI I Tak skrovně jsem vám psal. Ale to, co jsem vám nesměl napsat se nadouvalo a nadouvalo jako starodávná vzducholoď a nakonec odplulo nočním nebem. II Teď je dopis u cenzora. Ten si rozsvěcuje lampu. V jejím světle vyletí moje slova jak opice na mříž zalomcují s ní, zarazí se a vycení zuby! III Čtěte mezi řádky. Uvidíme se za 200 let kdy mikrofony ve zdech hotelu jsou zapomenuté a konečně mohou spát, stát se orthocery.

SPÅR På natten klockan två: månsken. Tåget har stannat mitt ute på slätten. Långt borta ljuspunkter i en stad, flimrande kallt vid synranden. Som när en människa gått in i en dröm så djupt att hon aldrig ska minnas att hon var där när hon återvänder till sitt rum. Och som när någon gått in i en sjukdom så djupt att allt som var hans dagar blir några flimrande punkter en svärm, kall och ringa vid på synranden. Tåget står fullkomligt stilla. Klockan två: starkt månsken, få stjärnor.	KOLEJE Dvě hodiny v noci: svit měsíce. Vlak zastavil na rovině uprostřed polí. V dálce světla města, chladně se chvějící u obzoru. Jako když člověk utekl do snu tak hluboko, že už si nikdy nevzpomene, že tam byl když se pak vrátí zpět do svého pokoje. A jako když se někdo utekl do nemoci tak hluboko, že to všechno co byly jeho dny, se stane několika kmitavými body, rojem, chladným a nepatrným u obzoru. Vlak stojí a ani se nehne. Dvě hodiny: silný svit měsíce, jen málo hvězd.

VÄDERTAVLA Oktoberhavet blänker kallt med sin ryggfena av hägringar. Ingenting är kvar som minns kappseglingarnas vita yrsel. En bärnstensdager över byn. Och alla ljud i långsam flykt. Ett hundskalls hieroglyf står målad i luften över trädgården där den gula frukten överlistar trädet och låter sig falla.	OBRAZ S POČASÍM Říjnové moře se leskne studeně se svojí hřbetní ploutví z přeludů. Nezůstalo tu nic co si pamatuje bílou závrať plachetnicových regat. Jantarové světlo nad vsí. A pomalý let všech zvuků. Hieroglyf psího zaštěkání namalovaný ve vzduchu nad zahradou kde žlutý plod lstí klame strom a nechává se spadnout.