„Česká literatura je stále silně ovlivněna prožitky z totality,“

říká česká básnířka a publicistka Jana Witthed, která od sedmdesátých let žije ve Švédsku.

Ve sbírce Zastavení v hloubce času máte dost erotických básní, v nichž je vášeň umně zakódována v náznacích a metaforách. Jak byste popsala změnu ve vnímání sexu a vášně u ženy od prvních lásek až k jejímu dozrání?

Je to obsažná otázka, velmi zjednodušeně bych řekla, že mladá žena – ale i muž – vidí sex a vášeň dosti často zidealizovaně, jindy zase poněkud tápe a v obou případech postupně mění svůj obraz podle osobních prožitků a životních zkušeností. V životě všichni procházíme určitým vývojem, upřednostňujeme jiné věci a vyznáváme jiné hodnoty. Ale i to je individuální a souvisí mimo jiné též s osobností jednotlivce. Pro někoho je vášeň nesmírně důležitá ve všech stádiích vývoje a pro někoho je důležitější přátelství už u té první lásky.

Řada básní ve zmiňované sbírce jsou aforismy, filosofickými úvahami, poznanými pravdami… Pomáhá vám práce na tvorbě básně ujasňovat si myšlenky? Nebo takové básně spíše vystřihnete celé, až když máte myšlenky ujasněny?

Někdy se báseň zrodí celá hotová jako zázrak, který třeba i mě samotnou náhle překvapí, jindy takto vznikne jen malá část básně a zbytek pak vyžaduje úsilí, občas i značně velké, a stane se, že se k básni opětovně vracím a teprve až po dlouhé době se mi zdá, že ji mohu opustit.

Sbírka Litiluisté nosí železnou korunu a navštěvují krále je plná místy křehkých, místy expresivních básní popisujících přírodu severu, která vás evidentně fascinuje a inspiruje, v kontrastu s křehkou lidskou, možná ženskou duší. Jaký význam mají pro vás přírodní živly?

Zásadní, a to ve všech svých podobách. Vždyť bez nich by ani nebylo života. Severská příroda těžko nechá člověka lhostejného. Oslňuje svou strohou krásou a neuvěřitelnou životaschopností, všudypřítomnou silou i křehkostí. Mnohde ještě divoká, nespoutaná nebo i nedotčená je zvláště úchvatná svými kontrasty, a to i v projevech přírodních živlů. Na západním pobřeží člověka překvapí bouřky, třeba když pod modrým nebem zrovna doplaval někam pořádně daleko do moře. Nebo např. erupce islandské sopky Eyjafjallajökull vedle sněhem a ledem pokrytých dálek. Nádherná světlá letní noc s purpurovým horizontem a zářící, téměř hladkou hladinou moře, kdy spokojeně se potápějící ptáci připlouvají skoro až ke břehu a někdy i k vám, vedle podzimní černé rozbouřené hladiny, kde se přes stejné místo přelévají několikametrové pěnou pokryté vlny, vichr běsní a poráží vás jako slámového paňácu...

V některých básních sbírky Litiluisté nosí železnou korunu a navštěvují krále poeticky ztvárňujete určité násilností ve Švédsku. O jaké šlo?

V osmdesátých letech postávaly skupinky neonacistů na švédských náměstích, skandovaly Sieg Heil a upozorňovaly na sebe politikou násilí. Ve druhé polovině osmdesátých a během devadesátých let se extrémní pravice organizovala v mnoha švédských městech, vedle pochodů se stupňovalo též násilí vůči jednotlivým občanům a došlo i ke ztrátám na životech. Vlna násilí kulminovala na konci devadesátých let. Báseň Hudiksvall je inspirovaná jednou takovou událostí, došlo k ní ve jmenovaném městě již v polovině osmdesátých let. Malá zajímavost je, že česky napsaná báseň vyšla nejprve v norském překladu ze švédštiny, protože ve Švédsku tehdy redaktoři neměli pocit, že by bylo záhodno se tímto závažným vývojem zabývat. Nyní to došlo tak daleko, že nacionalistická strana Sverigedemokraterna získala v posledních volbách 5,7 % a potažmo dvacet křesel v Říšském sněmu.

Další básně se týkají jednak tzv. Göteborgských kraválů z roku 2001 a jednak řádění organizované kriminality, která se zde začala výrazněji objevovat ve druhé polovině devadesátých let. Poté docházelo ke strmému nárůstu kriminality a její brutalizaci, kdy organizovaný zločin uplatňující násilí vstoupil i do ulic města. Od té doby zasahuje do společenského života velmi mnoha způsoby a má na svědomí řadu nevinných obětí. V básních potkáváme některé z nich.

V letech 2010–11 byla v Göteborgu zaznamenána střelba téměř jedenkrát za týden. Kulky pronikly mj. i do dětského pokoje na sídlišti, střílelo se v centru, kde též explodovaly bomby, před univerzitní nemocnicí atd. Častá jsou nevyprovokovaná násilí a ozbrojené loupeže a krádeže.

Je nezbytné vypracovat zcela novou politicko-filosofickou vizi

Mohla byste přiblížit Severské listy, časopis, který jste ve Švédsku spoluvydávala pro krajany?

Nejprve to byl spíše jen takový oběžník, kde byla spousta noticek věnovaných událostem v tehdejším okupovaném Československu a ve Švédsku. Stála jsem u jeho zrodu, ale na vzniku zmíněného periodika měl hlavní podíl Mirko Janeček, který už po dlouhá léta vydával něco obdobného v Kanadě. Ten přemluvil Jana Stránského, který pak též měl na vydávání lví podíl, a moji maličkost, k publikování obdoby oběžníku ve Švédsku. Pracovala jsem se Severskými listy po celou dobu jejich existence, i potom, co se pozměnila redakce a podoba. Vycházely sice i nadále ve velice skromném hávu, ale přispívalo více lidí a publikovaly se nejen krátké zprávy, ale též delší články, dokonce i poezie, a to až do začátku devadesátých let, kdy zanikla potřeba je vydávat.

Jak se vyvíjela spolupráce a přátelství mezi krajany od doby, kdy jste do Švédska emigrovala, až dodnes?

Podle mých zkušeností se zpočátku Češi sobě navzájem pokud možno vyhýbali. Zcela jistě jen málokdo, pokud vůbec někdo, běžel radostně obejmout krajana, když zaslechl češtinu na ulici. Lidé se báli špiónů a případného rizika, že by mohli ublížit svým blízkým doma. Přátelství se jistě uzavírala, často i pevná, ale opatrnost, zvláště počáteční, byla veliká. Jak zde lidé déle a déle žili a poznávali se, rostl samozřejmě i počet a síla přátelství a spolupráce mezi krajany. Ale řekla bych, že teprve až po Sametu se vztahy mezi Čechy staly zcela normálními.

Co esenciálního pro švédskou, potažmo severskou kulturu a mentalitu pro vás vykrystalizovalo během desítek let zde strávených? Věděla jste o tom třeba hned, pár měsíců nebo let potom, co jste sem emigrovala, nebo si poznání vyžádalo čas a korekce?

Něco málo pochopíte už v prvních měsících a poměrně hodně během prvního roku, další pak vyžaduje delší dobu, někdy i několik let a občasnou revizi. Záleží dost na tom, jak rychle se naučíte jazyk, nakolik se stýkáte se Švédy a co všechno přečtete ze švédské nebo severské literatury. Je také dobré si uvědomit, že mentalita se mění a je jiná u mladé generace a jiná u starší. Tak je to jistě všude. Ve Švédsku v tomto smyslu sehrál velkou roli vznik multikulturní společnosti.

Nejprve bych ráda zdůraznila, že není vždy nejlehčí poznat všude a ve všem své vlastní předsudky, a proto je při takových otázkách na místě velká opatrnost. Také je dobré si připomenout, že vědecké studie obvykle docházejí k závěru, že rozdíly mezi jednotlivci v jednom národě nebo v jedné etnické skupině jsou vždy větší než rozdíly mezi různými národy nebo etnickými skupinami. Mám-li se přesto vyjádřit k mentalitě Švédů, chtěla bych se nejprve krátce zmínit o některých faktorech, ze kterých vychází. V první řadě jde o vliv přírodních a klimatických podmínek a o to, že Švédsko bylo neuvěřitelně chudá země s velice těžkými životními podmínkami. Pro představu lze např. uvést, že ještě v prvních desetiletích minulého století se zde prodávaly děti v dražbě. Teprve na základě dodávání surovin, hlavně železné rudy, a např. kuličkových ložisek Německu za 2. světové války a díky rozvoji po ní zbohatlo. Důležitým faktorem je i to, že Švédsko bylo dříve velice izolované a novinky sem pronikaly s velkým zpožděním. Patrný je ovšem vliv Martina Luthera a dále nepsaného zákona zvaného Jantelagen. Ten pojednává o závistí a zpátečnictvím podněcovaném potlačování talentu a výjimečnosti, důležité je nevybočovat z průměru. Konsekvence porušení tohoto “zákona“ na sebe nedají čekat, nešťastníka postihne vedle pomluv i odsouzení a vytlačení z kolektivu a nejčastěji též šikana.

S výhradou, že vyjadřovat se o tomto paušálně je ošemetné, bych odpověděla: Svou mentalitou jsou Švédi neagresivní, tiší a klidní až rezervovaní. Neradi se liší od svého okolí a jsou poměrně nenároční. Jen tak se nerozčílí a snaží se vyvarovat scén, následky neshod se ukazují jinak. Nepotrpí si na velká slova ani gesta a nepokoušejí se získat pozornost. Tituly se kupř. ve Švédsku nenosí, ani akademické se neuvádějí, ovšem pochopitelně s výjimkou žádostí o práci nebo podobně. Zvláště dříve, ale mnohdy i dnes si Švédi zakládají na své poctivosti. Ještě v době, kdy jsem sem přišla, lidé na mnoha místech na venkově nezamykali své domy a i dnes, pokud něco ztratíte, tak to obvykle dostanete zpět. Typický Švéd se soustřeďuje hlavně na rodinu, jinak zachovává fyzický a psychický odstup. Vidíte to okamžitě např. v dopravních prostředcích: pokud nemusí, tak si k nikomu nepřisedne a rozhovor s cizím člověkem hned tak nezapřede. Vlastní názory si nechává pro sebe a o osobních problémech si rozhodně nepovídá s nikým jiným než s opravdu blízkým člověkem.

Švédi moc neriskují, jistota je pro ně ohromně důležitá, jsou dochvilní a většinou dostojí svým slibům. Pokud se s nimi ovšem sblížíte, můžete se na ně spolehnout. Obvykle však nemají mnoho blízkých přátel a pocit samoty nezřídka řeší navštěvováním přednášek, večerních kurzů a společných akcí v přírodě. Rádi hodně sportují, zpívají ve sborech, hrají loto, sdružují se ve spolcích apod. Relaxovat chodí do přírody a pro většinu jsou sport a příroda důležitější než kultura. Jejich domov nebo dům je pro ně ohromně důležitý a je předmětem neutuchající péče. Obyčejně se nepovyšují ani se nechválí, ale v současné době to neplatí tak docela, s nadutými a arogantními byrokraty a politiky se setkáváte na každém druhém kroku. Papírování je tu přečasto důležitější než skutečnost.

Zvláštní místo zaujímá švédská nechuť ke konfliktům. Vede ke značné toleranci, klidu a k tomu, že se tu lidé upřímně snaží řešit věci prostřednictvím dohod a kompromisů, což má velmi pozitivní efekt. Negativní ale je, že to zároveň způsobuje nedostatek civilní kuráže a i zbabělost, takže tu pak nikdo nebo jen málokdo zakročí proti zlu. V mnoha situacích s vámi budou Švédi souhlasit, ačkoli uvnitř cítí nebo si myslí něco jiného. I to má pochopitelně svá plus, ale i minus: sice se tím vyvarují debat nebo hádek, ale stýkat se s lidmi, u kterých nemáte ponětí, co si o čem myslí, mně osobně nesedí, nehledě k tomu, že to má negativní vliv na osobní růst a vývoj.

Jak jste si zvykala na severskou zimu? Je na ní něco poetického?

Podle mytologie opustil Odin Asgard a délka jeho nepřítomnosti vedla k mimořádně dlouhé severské zimě. Ale ve skutečnosti – co je severská zima? Mnoho lidí v Čechách se chybně domnívá, že je zde všude po celý rok velmi chladno a v zimě moře sněhu. Švédsko je velká země a zima na jihu nebo na západním pobřeží, kde je silný vliv Golfského proudu, je docela jiná než zima kolem polárního kruhu. V severním Finsku nebo řekněme na Severním mysu je zase jiná. Vzdálenost mezi jižním Malmö a Treriksröset na severu Švédska je cirka 1 550 km vzdušnou čarou, tudíž i ta délka a podoba zimy je hodně různá.

Bílá krajina a neposkvrněný sníh, ojíněné stromy, temné dlouhé noci s hvězdnatým nebem, plápolající venkovní svíce a pochodně, jízda na saních s psím spřežením a po obloze se pohybující nádhera polární záře – to je ta pohádková a poetická severská zima. Průtrže mračen v krátkých dnech ponořených do věčného šera a vichr, v němž někdy létají i střechy a padají stromy, to je také severská zima. Na tu pohádkově poetickou si není zapotřebí zvykat, je k zalknutí krásná. Ale šero, voda padající v proudech z ocelového nebe a boj s vichrem, který člověku nechce dovolit dostat se vpřed – na to se snad ani zvyknout nedá. Jedno z oblíbených rčení ve Švédsku ale říká, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení, tak si to snažím – s nevelkým úspěchem – osvojit.

V jednom článku dostupném na vašem webu (http://jana.witthed.se/, Česky – Články – Dvojí tvář švédských komunistů) pranýřujete švédské komunisty. Jakou zde měli a mají moc?

Formálně měli a mají tu moc, která jim přináleží počtem křesel v Říšském sněmu, ale ve skutečnosti mají moc, která silně převyšuje jejich mandát, protože velká část novinářů s nimi sympatizuje nebo i hlasuje. To se obráží téměř ve všech médiích a ovlivňuje nebo často i manipuluje veřejné mínění. Možná bych měla dodat, že pokud jde o to hlasování, nejde o nějaký můj dojem, ale o statisticky podložený fakt.

Jste díky zkušenostem s totalitou zarytou antikomunistkou, nebo v současné době, kdy kapitalismu dochází dech, nacházíte sympatie k nějakým změnám?

Jsem proti každé totalitě, tudíž i proti diktatuře mamonu. Změny jsou absolutně nutné, ale mám pocit, že žádný ze současných ideologických proudů sám o sobě neřeší situaci dnešní společnosti a že je nezbytné vypracovat zcela novou politicko-filosofickou vizi, kde empatie, lidská důstojnost a spravedlnost budou důležitými pilíři. Vizi, ve které nalezne své místo také vývoj stále zanedbávané emocionální inteligence. Právě o tom je tak trochu i sbírka Litiluisté nosí železnou korunu a navštěvují krále. Je přitom ovšem nutné si uvědomit, že pouze ekonomicky dobře prosperující stát je schopný zajistit svým občanům optimální životní podmínky.

Posílám si do Švédska bedny knih

Sledujete společenskou a politickou situaci v České republice? Co si o ní myslíte?

Snažím se, on je to vždycky velký rozdíl, když žijete jinde. Vím, jak mi vadí, když se o Švédsku vyjadřují návštěvníci ze zahraničí, aniž by o zdejší situaci byli dostatečně informováni; divil byste se, kolik pohádek už mi o Švédsku Češi pověděli. Proto by jistě bylo na místě, abych se sama nedopustila stejné chyby.

Je obtížné pohlížet na společenskou a politickou situaci, aniž bychom zároveň vzali v potaz situaci hospodářskou. Lze ale říci, že současná politická a společenská situace je v mnoha ohledech krizová. Příčiny a řešení jsou však úzce spjaty se změnami v ekonomické situaci ve světě, např. s globalizací. Problém je též, že mnohé se politikům vymklo z rukou, dobrým příkladem je poslední bankovní krize. Dost často je však ten Kocourkov domácího původu. K vyspělé a kultivované demokracii je cesta nelehká. V České republice je aspoň ta polehčující okolnost, že transformace od totality je složitá záležitost. Na co bychom se v tomto ohledu mohli vymlouvat ve Švédsku, to opravdu nevím. Ale egoismus a krátkozrakost nás táhnou špatným směrem v obou případech. Tunelování a korupce, různé ty kauzy, hospodářská kriminalita a ztráta důvěry vůči politikům, situace Romů, nezaměstnanost na severu Čech a v některých částech Moravy, problémy v oblasti práva, to všechno jsou smutné kapitoly. Ve srovnání se Švédskem si ale určitě můžete gratulovat ke zdravotnictví, školství, péči o staré, k bezpečnostní situaci, městské dopravě, nabídce služeb a v neposlední řadě i k situaci v oblasti kultury.

Jaký je zájem Švédů o českou kulturu a literaturu? Jací konkrétní lidé a instituce se tomu zde věnují, spolupracovala jste s nimi nebo stále spolupracujete?

Poměrně mizivý, dokonce ani Jáchym Topol tu svého času nemohl najít vydavatele. Ale snaha a obětavost zainteresovaných osob a institucí českou literaturu propagovat je o to větší.

Nejdůležitější je České centrum ve Stockholmu, se kterým spolupracuji průběžně od jeho vzniku. Po celou dobu své existence dělá neuvěřitelně hodně pro propagaci české kultury ve Švédsku, to snad ani nelze docenit. Pak jsou to samozřejmě všichni překladatelé a tady bych se ráda zmínila zvláště o nedávno vzniklém nakladatelství Aspekt, které založili překladatelé Mats Larsson – se kterým také hodně spolupracuji –, Tora Hedin a Lova Meister, částečně nebo možná i hlavně proto, že je tak strašlivě těžké českou literaturu uplatnit u švédských nakladatelů. V současné době jsou to mimo již jmenovaných také např. překladatelé Hagar William-Olsson a Sophie Sköld. Mezi instituce, s nimiž příležitostně spolupracuji, patří ještě České velvyslanectví ve Stockholmu. Důležitá je katedra slavistiky na Univerzitě ve Stockholmu, v Lundu bohemistika bohužel skončila s paní profesorkou Slavíčkovou, v Göteborgu bylo vyučování zastaveno poměrně nedávno a údajně dočasně.

Ale stejně významná a někdy možná ještě významnější je spolupráce s těmi, kteří se o českou kulturu tradičně nezajímají ani se jí nevěnují. Na mysli mám publikování ve švédských kulturních časopisech, autorská či jiná čtení a přednášky, festivaly, novinové nebo časopisecké rozhovory a různé jiné příležitostné akce jako teď naposled účast na Manifestaci za svobodu slova v Lidovém divadle. Spolupracuji též s Mezinárodní knihovnou ve Stockholmu, Knižním veletrhem v Göteborgu, Městskou knihovnou v Göteborgu, Fórem pro poezii a prózu a dalšími.

A v neposlední řadě bych ráda zmínila Švédsko-česko-slovenskou společnost, kde jsem už po mnoho let členkou. Podílí se na mnoha kulturních akcích a vydává časopis Bulletinen, do kterého přispívám.

Které současné české autory čtete?

Zrovna teď jsem se začetla do Strážců občanského dobra Petry Hůlové. Čtu toho celkem hodně, jakmile se dostanu do Prahy, posílám si do Švédska bedny knih, ale určitou překážkou je nedostatek času. Mezi posledně přečtenými autory je Hakl, Ajvaz, Topol, ke kterému se ráda vracím, Pekárková, Hodrová, Legátová, Rudiš, četla jsem Viewegha, vzpomínám na antologii Devla, Devla atd.

Pokud jde o poezii, je toho moře: Murrer, Děžinský, Fischerová, Topol, Nosek, Trojak, Kolmačka, Szpuk, Rajchman, Kremlička, Borkovec, Slíva, Stöhr, Rudčenková, Janota, Halmay, Maděra, Správcová, Schnerch, tuhle jsem si z Prahy přivezla Čermáčka a líbil se mi, vždycky mě pobaví Krchovský. Z té staré generace by jich bylo také dost, ale žije už jen Šiktanc, Rotrekl a Hrubý. Četla jsem Langera, Ouředníka, Erbovou, Maršálka, Davida, Staška, Motýla, Cimického, Šimona, Jareše, Martina, Cilera, Součka, Hudce a další.

Nacházíte nějaké paralely mezi českou a švédskou literaturou?

Zrovna minulý týden se mě jedny švédské noviny ptaly na rozdíly a já fakt vidím spíš rozdíly než paralely. Nejsem ovšem literární kritik. Česká literatura je stále silně ovlivněna prožitky z totality, kdežto švédská se častěji zabývá třídní problematikou. Feminismus zaujímá daleko silnější pozici ve švédské literatuře. Poslední trend ve Švédsku jsou knihy, v nichž se autoři vracejí ke svému dětství nebo mládí a píší o svých více nebo méně známých otcích či matkách. Švédsko se proslavilo detektivkami. Český humor, smysl pro absurditu a recesi je Švédům cizí.

 

Rozhovor připravil Jaroslav Balvín

O autorce

Básnířka a novinářka Jana Witthed se narodila 28. června v roce 1948 ve Zlíně. Vyrůstala však v Praze, kde odmaturovala a napsala své první literární práce. V roce 1971 získala azyl ve Švédsku, kde absolvovala studia psychologie na Univerzitě v Lundu. Více o ní včetně ukázek z tvorby najdete v jejím medailonu na Portálu české literatury.