Tvorba mi dává radost a nové pohledy

Na mezinárodním knižním veletrhu Bok & Bibliotek (Kniha & Knihovna) v Göteborgu, ve dnech 24.-25. září, zastupovalo Českou republiku České centrum ve Stockholmu, švédskou stranu Katedra slavistiky ve Stockholmu a nově vzniklé soukromé švédské nakladatelství Aspekt. Když jsem si četla tiskovou zprávu Českého centra o konaném knižním veletrhu a jejich účastnících narážela jsem na známá jména, ze kterých namátkou vybírám: spisovatel Jáchym Topol, kterého čtenáři ve Švédsku znají díky skvělým překladům Tory Hedin (která se tohoto veletrhu samozřejmě velmi aktivně účastnila), překladatelé Dagmar Hartlová, Eva-Kersti Almerud, která je mimo jiné dlouholetou šéfredaktorkou krajanského časopisu Bulletin, Miloslava Slavíčková, Mats Larsson… Této významné knižní události se účastnila také česká básnířka žijící ve Švédsku Jana Witthedová, které jsem se zeptala na osobní dojmy z veletrhu.

• Jano, ty se zřejmě účastníš knižního veletrhu každý rok, letos byl však pro tebe, českou básnířku žijící ve Švédsku, určitě obzvláště zajímavý. Čím nejvíc?

Byla jsem velmi potěšena, že České centrum mělo letos na veletrhu svůj stánek. Krásné bylo také, že zde představili své knihy Jáchym Topol a Jaroslav Rudiš, a že se uskutečnilo setkání s nimi a s jejich překladateli. Pro malé jazyky je často obtížné proniknout na zahraniční knižní trhy, proto je tato iniciativa velmi potěšující.

Velvyslanec ČR ve Švédsku Jan Kára a Jana Witthedová

Zajímám se o umění a design a jsem velmi hrdá na to, že české knihy udržují vysokou úroveň kvality i co se týká grafické úpravy, obálek, ilustrací dětských knih atd. Moc si vážím toho, že pan velvyslanec Jan Kára a jeho žena Dana Kárová našli čas na návštěvu veletrhu. Knižní veletrh „Kniha & Knihovna“ v Göteborgu je největší ve Skandinávii, na programu je zde obrovské množství zajímavých seminářů, čtení, prezentací a přednášek. Každoročně je také některé ze zúčastněných zemí věnována speciální pozornost, letos to bylo Španělsko, a to je zem, která má bezesporu velmi zajímavou literaturu. Řada seminářů, čtení a dalších akcí se koná zároveň, takže člověk nemůže navštívit ani zlomek celého toho lákavého programu. Cokoliv, co se týká české literatury, je pro mě vždy velmi přitažlivé. Ale veletrh se točí kolem literatury z celého světa. Za zmínku rozhodně stojí vyprávění Anny-Leny Laurens o jejích zkušenostech z Gruzie, Čečenska, Ingušska, Abcházie a Dagestánu. Chtěla bych doporučit její novou knihu o Kavkaze, je velmi poučná a zasvěceně nás provádí komplexní problematikou těchto zemí. Autorka je nebojácná a moudrá Finko-Švédka, která mimo jiné působila i jako korespondentka v Moskvě.

• Píšeš hlavně poezii, ale sem-tam také prózu a novinové články. Čím jsi byla potěšena, když ses dozvěděla o nové možnosti česko-švédské literární spolupráce? Co bylo tvou první myšlenkou?

Míříš na nové nakladatelství Aspekt, které nastartovala Tora Hedin, Mats Larsson a Lova Meister. Mojí první myšlenkou bylo, že je to skvělá idea, a že jim přeji všechno štěstí světa. Vydávat českou literaturu ve švédském překladu není lehké, v tom máme, Mats Larsson a já, své zkušenosti a pokud vím, také všichni ostatní, kteří se o to snažili. Zde se však jedná o překladatele, kteří milují a znají českou literaturu, což opravdu hřeje u srdce. Není snadné provozovat nakladatelství specializované na českou literaturu, nejde jen o to přeložit a vytisknout knihu, obtížnou částí je informovat širší veřejnost, tedy propagace, marketing a distribuce. A zvládnout to vše ekonomicky.

• Psát poezii není lehké. Překládat ji do jiného jazyka je ještě těžší. A někteří autoři se vyhýbají vlastní interpretaci na veřejnosti, protože se jim zdá, že nemají patřičný přednes. Ale v tvém případě je to jinak. Slyšela jsem tě číst tvé básně už několikrát v Českém centru a také na Českých dnech v Kyrkekvarnu nedaleko Jönköpingu, teď jsi četla při významné mezinárodní události ve světě knih na knižním veletrhu v Göteborgu. Co jsi tam četla, v jakém jazyce, jak velký byl zájem a jaký byl ohlas?

Četla jsem básně z mé posledně vydané knihy, z překladu básnické sbírky Trosečníci křišťálové země. Upřímně řečeno, původně jsem zamýšlela, že přečtu některé mé nové švédsky psané básně, ale jelikož kniha byla na stánku Českého centra, u vydavatelství Symposion a rovněž při podepisování v "Místnosti poezie", tak jsem se rozhodla, že budu číst jen z této sbírky. Četla jsem ve švédštině, číst v češtině by nemělo význam, protože naprostá většina návštěvníků veletrhu jsou Švédi. A jaký byl ohlas? Nepřísluší mi, abych recenzovala mé vlastní čtení, ale když se ptáš, mohu říci, že zájem rozhodně byl a při podepisování knihy jsem vyslechla mnoho slov chvály a uznání.

Sbírka básní "Trosečníci křišťálové země" vyšla v českém vydání v roce 1997 v nakladatelství PROTIS v Praze a švédsky v roce 2008 ve švédském překladu v nakladatelství Brutus Östlings Bokförlag SYMPOSION v Eslövu. Kniha "Trosečníci křišťálové země" získala grant ministerstva kultury ČR určený pro překlady české literatury v zahraničí. O dotaci rozhoduje s konečnou platností Ministerstvo kultury České republiky na základě doporučení odborné komise odboru umění a knihoven. Po tom, co kniha vyšla ve Švédsku, obdržela také švédskou dotaci Kulturní rady pro krásnou literaturu (Kulturrådets litteraturstöd). Zde je např. hodnocena celková kvalita, originalita a komplexnost knihy, kvalita uměleckého zpracování idejí a zkušeností, a v případě, že se jedná o literaturu přeloženou, přihlíží se také ke kvalitě překladu. (Pozn. aut.)

Byl to autorský večer na Českém centru v New Yorku, šlo o dvojjazyčné čtení, kde byla prezentována moje tvorba. Já jsem četla česky a Anna Balev četla anglické překlady. Po čtení následovala chvíle pro rozhovory, které byly moc zajímavé a milé. Vzpomínám-li na autorská čtení z poslední doby, tak kromě těch, o kterých jsi se již zmínila - České centrum ve Stockholmu a v New Yorku a České dny v Kyrkekvarnu - jsem četla například v českém PEN klubu, v nepopsatelně krásném Klementinu, na Fóru pro poezii a prózu, které se považuje za nejpřednější scénu pro čtení literatury ve Švédsku, v městské knihovně v Göteborgu ... Kromě toho jsem také byla pozvaná, abych četla básně a hovořila o svém psaní na knižním veletrhu i v loňském roce, ale tenkrát na literární scéně Švédského svazu spisovatelů.

Jana čte ze své knihy na mezinárodním knižním veletrhu Kniha & Knihovna.

• Většinou je literární dílo nějakým projevem určitého zážitku člověka a reakcí na něj. Bylo a je tomu také i ve tvé tvorbě? Kdy jsi prvně pozorovala u sebe literární vlohy?

Ano, často je to tak, ale jsou také spisovatelé, kteří zakládají své texty na novinových výstřižcích, na tom, co někde slyšeli a podobně. U každého se však nějakým způsobem projeví jeho vlastní zkušenosti. Moje texty mnohokrát vycházejí z mých zážitků. Ale fantazie, různé druhy informací, rešerše a schopnost vcítit se do životů jiných lidí a jejich světů jsou vždy důležitým prvkem. Psala jsem texty už jako poměrně malá holka, ale ne poezii. Již jako malá jsem vyhrávala různé recitační soutěže, jak ve školách, tak v Soutěži tvořivosti mládeže a byla jsem posílaná a zvaná recitovat i na dalších místech. Jako dítě jsem vždy velmi mnoho četla, ale až někdy na konci devítiletky jsem začala hltat poezii. Učarovala mi, a tak jsem nedokázala odolat pokušení poezii také psát. Tehdy jsem popsala hodně papíru a tím to začalo…

• V tvé tvorbě se odráží období 60tých let v tehdejším Československu, útěk za hranice, nový život ve Švédsku a touha po domově. Myslíš, že by ses stala básnířkou i bez těchto prožitků?

To je zajímavá otázka, také jsem o tom už dříve přemýšlela. Odpověď je bezpochyby: Ano. Ale byly to silné zážitky, a jsem si jistá, že znamenaly hodně pro mé pokusy vytvořit literaturu z prožitého. A možná ještě více pro sebedůvěru. Nezřídka jsem byla na pochybách, zda to, co jsem napsala, je dobré a zda to má co říci i ostatním. Ale tyto básně dostaly tolik pozitivních ohlasů, že se staly takovým krásným povzbuzením k dalšímu psaní.

Báseň ze sbírky "Trosečníci křišťálové země"

UPRCHLÍCI

Nadosah

země krvavá

municí

rozčtvrcená

A člověk popel

nebo strach

Kde nikdo nechodí

ostnaté území moci

Vědomí mučených

nevydá hlásku

ale vzduch -

trýzeň spálená

Lehounce namodralou září

zmrzlého

města jinotajů

pancíř veze se

Ve střehu oko zasmušilé

Ústa zkřivená magickou mocí

Rudý prapor

v kostnaté ruce

A v srdci

nekonečný strach

Vyděšený čas padá vesmírem

z nadoblačné hory budoucnosti

na krví politou zem

kde právě potahují

ohnivým suknem

tribunu a vyměňují

podobiznu vládce

V ruksaku

na zádech

malá Helenka

spí

A oni dva

ruku v ruce

přecházejí

slzami rozmazanou

v lesích skrytou

hranici své vlasti

© Jana Witthedová 

• Kdy jsi držela tvůrčí pero v ruce naposledy? Bylo to na současné téma? Ptám se proto, jelikož je autorům z komunistické éry často vytýkáno, že se drží stále jednoho tématu.

Ne, já jsem se k tomuto tématu později již nevracela. V každém případě ne v poezii. Od té doby jsem se dotkla mnoha různých témat; dětského světa, lásky, různých událostí doma i ve světě, existenciálních otázek, a také se najdou různé situační básně. V současnosti pracuji mimo jiné na knížce, která z velké části pojednává o Švédsku.

• Tvé básně obdržely hodně ocenění a vyšly v šesti různých jazycích, byly publikovány v Tvaru, Obrysu, Literárních listech, Severských listech, Českém dialogu a přeložené i v různých mezinárodních časopisech. Co ti psaní přináší?

Především mi dává radost a otvírá nové obzory. Radost, která pochází ze samotného psaní a z dojmů mých čtenářů, pokud byli tak laskaví a podělili se o ně. Myslím, že bych nemohla bez psaní žít. Nepopírám ovšem, že s tím přichází také hodně starostí, ale kdesi v hloubi srdce dobře vím, že to stojí za to.

Jana a Mats Larsson

• Překladatel Mats Larsson je mimochodem také i „tvůj“ překladatel, přeložil básně z tvé velmi oceňované sbírky „Trosečníci křišťálové země“. Můžeš říci něco bližšího o této sbírce? Chystáte spolu nějakou další spolupráci?

Překlad je spolupráce mezi Matsem a mnou. Je to právě ta kniha, která pojednává o okupaci v roce 1968. Ale i zde existuje celá řada dalších témat, např. básně: V dětské nemocnici, Advent atd. Sbírka obsahuje i jiný typ básní, o kterých známý literární kritik Pavel Kotrla napsal, že "mají abstraktnější, místy téměř metafyzické rysy“.
S Matsem jsme diskutovali překládání básní ze sbírky, která mi vyšla v Praze v roce 2007. Jedna báseň, Oči, je již hotova.

Báseň ze sbírky "Trosečníci křišťálové země"

V DĚTSKÉ NEMOCNICI

V bílém království strachu

kde rudá kapka života šplhá

až na práh smrti

 

A naděje klesá pod tíhou

ocelových instrumentů

Bdím

Zářivková noc odkapává s řinčením telefonů

Kroky oscilují chodbou

do bušení pochyb

Teď. T e ď.

Ne. Ne, ani teď ne.

A v dětských postýlkách

hledá měsíc sen

a někdy tam najde

i hvězdičku

jak v úzkosti

se odráží a leskne

Zářivková noc mizí v namodralém ránu

Kroky ubývají a přibývají, kroky se mění

A ono pořád nic

Sterilní kámen

pulsuje

rozsvěcí se

dýchá

a hořkne

Někdy beztížní

měkce

klesáme

mezi poschodími

A všechny

pravdy visí

na vlásku

a všecky

lži

jsou

tvářné

Někdy

zas

procházíme vrátnicí

dolů

skrz

těžké železné dveře

do hrobu tkání

kyslíku

falešných nadějí

a nefalšovaných lásek

a je nás jenom půl

a nebo čtvrt

a někdy zmizeli jsme celí

A děti které nemohou usnout

ve svých postýlkách

si zpívají

Ale jen tiše

tichounce

aby sestry neslyšely

nepřišly

a neřekly

že teď už se musí spát

© Jana Witthedová

Autorské čtení v Českém centru ve Stockholmu.

• Mnoho lidí řekne, že poezii nečtou, že jí nerozumí. Máš k tomu nějaký komentář?

Ano, máš pravdu, znám to. Lidí, kteří se zdráhají poezii číst jsem potkala celou řadu a někteří to motivují tím, že číst poezii je příliš těžké. Nakousla jsi zajímavou věc, ale bohužel není možné na ni v tomto rozhovoru dát dostatečně propracovanou odpověď, spíše by si zasloužila vlastní studii. Tedy jen v kostce: Osobně si myslím, že se velmi často jedná o předsudek, a že je to škoda, protože se tím ochuzuje jak čtenář, tak literatura. Když se takového čtenáře zeptáš, kdy se naposled pokusil nějakou báseň nebo sbírku číst, nezřídka odpoví, že od té doby, co přestal chodit do školy se o to nepokusil. Někdo třeba řekne, že poezie je příliš těžká. Nakladatelé potažmo odmítají kvalitní poezii vydávat, protože se málo prodává. Škola poezii žákům mnohdy znechutila zcela nesmyslným pojetím básně ve vyučování. Odstrašujícím příkladem je všem dobře známé rozebírání básní. Chyba školského pojetí básně také byla a asi mnohde stále ještě je v tom, že popírá to, co je jednou z nejdůležitějších funkcí poezie, že totiž sama sebe přesahuje a dává nové a nečekané významy. Báseň je také zvukomalba a rytmus, je to atmosféra, která nás unáší, což se málokdy obrazilo nadtož pak zdůraznilo ve vyučování. Škola tak ubíjela fantazii, která má v poezii velmi důležitou roli. To, co by škola hlavně měla dát, jsou vstupy do poezie. Já se domnívám, že poezie naopak pasuje naší době výborně, že se hodí do našeho způsobu života; především je to literární útvar, který dává možnost věnovat se četbě třeba i jen krátkou dobu. Zaostřuje na určité situace a na emoce nebo dojmy, které evokují, a tak nám dává možnost k příležitostnému zamyšlení a přemítání. To docela dobře koreluje s uspěchaností a určitou časovou rozkouskovaností našich dnů. Ale tím to nekončí. Poezie je zároveň úzce spjatá s estetikou, je to jazyková hra, ale hra, která nejčastěji má vážný záměr, poezie nám pomáhá poznávat anebo se ztotožňovat. Důležité je, že se zde spojuje krása s hloubkou, a to je potřeba ve světě, kde povrchnost ovládá myšlení stále více. Dnešní média se obvykle snaží lidi pobavit a rozptýlit, prodat nám naše vlastní iluze, kdežto poezie nám dává možnost dotknout se skutečného smyslu životní situace, informuje nás o stavu duše, pomáhá nám vyvíjet naší empatickou stránku, a to je dnes skutečně velice zapotřebí. Poezie může čtenáři otevřít různé existenciální možnosti, určitá životní východiska, a to všechno na poměrně malém prostoru své speciální formy! Náročnost poezie je svým způsobem klam, proč raději nemluvit o radosti z poznání, objevu a prožitku. Jde však o to dokázat lidem poezii přiblížit a dát jim do ní ony již jmenované vstupy, neboť jak známo vymýcení předsudků není lehká záležitost…

• Myslím si, že jako u mnohých jiných autorů uvíznou většinou i tvá nová dílka v nějakém šuplíčku, kde čekají na vhodný okamžik zveřejnění. Nyní se tu otevírá nová možnost jejich publikování – zamýšlíš spolupracovat s tímto novým nakladatelstvím?

Ráda s nimi budu spolupracovat.

• Kde si můžeme přečíst tvé básně? Máš své webové stránky?

Absolutně nejlepší způsob je ponořit se přímo do básnických sbírek, ty si lze také vypůjčit ve většině knihoven, jak ve Švédsku, tak v České republice. Se švédsky psanými básněmi je to trochu těžší, protože většina z nich byla publikována roztroušeně v různých časopisech. Nedostatek času je bohužel faktor, který se více než jasně odráží na mých webových stránkách. Je to směsice z různých časových období a já vždy živím naději, že se mi jednou podaří je zmodernizovat. K přečtení jsou tam básně a jiné texty, např. články o Švédsku. Adresa je: home.swipnet.se/-w-79071.

• Děkuji, Jano, za rozhovor a přeji, ať se ti ve všem daří. 

Vykopalová Jitka | 18. 12. 2009